Eduard Štorch

(1878 – 1956) – sen o nejkrásnějším životě

V letech 1926 – 1934 uskutečnil spisovatel, amatérský archeolog, skaut a pedagogický reformátor Eduard (Sachem) Štorch svůj sen: Na Libeňském ostrově zbudoval se svými žáky „dětskou farmu“, kde probíhalo část týdne vyučování v přírodě. Žáci se podíleli na stavbě, pěstovali ovoce a zeleninu a trávili zde volný čas. Farma byla otevřena po vyučování i veřejnosti, v létě zde probíhaly tábory a bylo přístupné koupaliště.

Štorch vyučoval na měšťance v Jindřišské ulici, hledal však vhodný pozemek pro celoroční vyučování v přírodě. Jak sám píše ve své knize Dětská farma z r. 1929,  „ V Praze  to není úkol snadný. Nicméně podařil se mi nad všecko očekávání. Objevil jsem libeňský ostrov, krásný a skoro opuštěný a na něm vše, čeho jsme si mohli přáti: lučiny, stromy, písek, koupání!… Na jaře 1925 najal jsem od Zemské správy politické travnaté pobřeží podél „Staré plavby“ ve výměře více než padesáti arů a dal jsem je k dispozici žactvu naší školy. Bylo tu pěkné travnaté hřiště a koupaliště. Hoši si hned robili v křovinách primitivní chýše a zařizovali si tábor.“

Výuka v přírodě, výuka přírodou

Štorch chod své dětské farmy organizoval i financoval sám (s výjimkou darů prezidenta Masaryka) a projektu obětoval veškerý čas, v němž nerozlišoval mezi rodinou a školou. V roce 1934 mu nebyla prodloužena nájemní smlouva a projekt se mu již nepodařilo zopakovat (mimo překážky školského formalismu též díky zranění, které utrpěl na lyžařském kurzu v r. 1935).

Štorchovou zásluhou je i dnešní podoba libeňského ostrova. Když probíhala ve 20. letech 20. stol. regulace Vltavy na Maninách, stát vyvlastnil veškeré pozemky včetně Libeňského ostrova. Štorch tehdy oslovil projektanta regulace ministerského radu E. Schwarzera a získal jej pro myšlenku zřízení tzv. dětského okresu určeného tělovýchově pražské mládeže. Obec ani jiní činitelé však neměli o projekt zájem, a tak Štorch sám rozdělil oblast na menší úseky a přesvědčil organizace jako Svaz skautů, Československý Červeny kříž, spolky Domovinu a Svépomoc, aby obsadily jednotlivé části. Tak měla být zajištěna realizace jeho myšlenky, přestože jí úřady nepodpořily.

Štorch měl vizi školy jako velké rodiny, kde se učí člověk v přirozeném prostředí, společně se podílí na chodu školy/statku/ domácnosti. Poznatky a dovednosti nabývá přirozeně ve všech oblastech a smysluplně. Podobně vedl i svůj skautský oddíl, kde byl znám pod přezdívkou Sachem. Hlásil se k hnutí tzv. eubiotiky (dobrožilství) acelým svým životem se tuto ideu snažil naplňovat.

Michaela Zemková

Přejít nahoru